Historie

Historie břišního tance sahá hluboko do minulosti. Je to jeden z nejstarších a nejbohotších tanců
na světě, který se udržel až do dnešní doby
. Vychází z fyziologie ženského těla, všechny pohyby jsou přirozené a mají blahodárný vliv na celý ženský organismus. Často jej můžeme nalézt pod názvem
Raks Sharqi, což v překladu znamená Tanec východu a označujeme tím nynější klasické egyptský styl.
Za kolébku břišního tance je považován Egypt. Možná jste slyšeli tanec rodiček, ano, i tak se dá břišní tanec nazvat. Dříve se totiž tančil při porodu a dnes se znovu do porodního procesu dostává. Víc najdete v článcích Břišní tanec
v těhotenství, při porodu a po porodu.

 

Odedávna tančily tento tanec ženy pro ženy, pro sebe, pro radost, nikoliv jako laciné svádění mužů.
Do harémů neměli evropští cestovatelé přístup, proto obrazům z cest popustili uzdu fantazie, a tak se
do Evropy dostal obraz spoře oděných tanečnic tančících před sultánem. Dávné prameny však dokazují, že harémové ženy měly břišní tanec jako zábavu pro sebe. Bohužel, dříve i dnes se najdou tanečnice, které tento tanec staví do ponižující role svým vulgárním vystupováním. Arabské ženy tancem vzájemně sdílely své ženství, oslavovaly život a mateřství. Tance si vážily a předávaly si jej z generace
na generaci. Tělo bylo považováno za chrám duše a ženy měly ke svému tělu respekt.
Tančily bosé, aby měli kontakt s matkou zemí.

 

Břišnímu tanci říkáme břišní, protože je kladen důraz na břicho, coby symbol plodnosti. Nejvíce se však používají boky, dále pak i zbytek těla - hlava, hrudník, ruce. Některé prvky se zaměřují jen na jednu část těla, jiné nás rozpohybují celé. Břišní tanec je tanec těla, svalů - nejde jen o krokové variace, jako je tomu u tanců, které známe.